Jdi na obsah Jdi na menu

BIOGRAF - minimálně normální povídka několik stop pod zemí

20. 10. 2010

 
" Vážení přátelé, hosté. " Začal po chvíli napjatého ticha chrchlat hrubý hlas odkudsi ze předu sálu. Nebylo pochyb že je to on, Brblák, nekorunovaný král podsvětí. V tichu,  kterému se asi chtělo pokračovat po těch třech slovech protože se mu zalíbila ta důstojná převaha, patrně Brblák hledal kapesník. On sám měl mimochodem svou teorii o kapesní cích : občas ožijí a schovají se vám v kapse až dolů aby jste je hledali trapně dlouho. Měl sennou rýmu. Myslím,že každý člověk co trpí nekonečnou rýmou má svou teorii. V podstatě to ani jinak nejde.

 

 
 Rozhlížel jsem se po setmělém kinosále co musel pamatovat ještě plynové lampy. V sedačkách z černého dřeva se tísnilo snad několik stovek bytostí. Byl tu typicky těžký skoro až zhmotnělý a bytostný vzduch... co vám mám o něm povídat : nedalo se tu skoro vůbec dýchat, ovšem i tento aspekt dělal atmosféru. Pokud jde o bytosti co naslouchaly projevu přerušeném nadčasovým troubením do vyděšené látky kapesníku, tak ty přátelé byly kapitolou samy pro sebe. Vedle strašidelně vypadajících pánů v černých oblecích a vysokých cilindrech se tu tísnily jejich opaky : mrňaví skřítci jako z těch pohádek při kterých se hrozně nahlas smějete jen tomu jak se ksichtí. Popravdě řečeno : ksichtili se jak nejlíp uměli. Vaše babička by je nejspíš korunovala označením " zakrslí darmožrouti  " a nebyla by daleko od pravdy.

 

 
 " Vážení přátelé  " začal znovu Brblák " hosté... " . Čekal že nastane ticho aby zjistil že ještě od minule neodešlo. Před zpola nasvíceným plátnem působil dojmem promítané postavičky. Natahoval se na krátkých nožičkách, jak už to skřítkové jeho velikosti dělají a připravoval se přejít rovnou k věci, což se dalo shrnout tak že už na to všichni čekali.

 

 
 " Sešli jsme se tu, abychom shlédli krátký film o něčem co se nám ještě nikdy nepodařilo vidět ". Pokud by bylo v tu chvíli v sále trochu světlo a ne tma jako v pytli, tak bychom spatřili důrazně pozvednuté obočí. Brblák měl i na skřítka velké huňaté obočí kterým dával najevo mnoho věcí. Ono vlastně zahrnovalo celý jeho výrazový rejstřík. Skřítci jeho postavení a váženosti mají obvykle větší obočí než nohy či ruce... o takových skřítcích se potají šušká, že jsou to rození vůdci... no aby ne!

 

 
 " Tato noc je nám posvátná. Uvidíme zrození slunce jak ho natočili lidé ". Užaslé ticho výmluvně naznačilo že tohle opravdu nikdo nečekal. Brblák byl spokojen.

 

 
 "Plnovous a Sláma udělali výtečnou práci! " Zvýšil hlas Brblák a vzápětí se odněkud z pralesa černých sedadel vynořily dvě podivné bytosti a vylezly si na sedátka aby byly lépe vidět. Ukláněly se na všechny strany a jejich uším lahodil zvuk potlesku ze všech stran. Bytosti co neměly končetiny schopné tleskat alespoň mlaskaly. Uhrančivý zážitek.

 

 
 Plnovous byl bratrem Knírka, který prodával uzenky na překupnickém trhu magických bytostí. Spolu se Slámou pronikali do světa lidí a ukradli co viděli. Na trhu se dalo zpeněžit cokoli a tak se jim jejich odvaha vyplácela. Pro orientaci : Sláma je mužíček s vlasy barvy slámy (proto to jméno) - jeho specialitou je imitace pometla. Skočí na násadu a v nestřežený okamžik krade. Od pravého slaměného spodku pometla jej nelze rozeznat.

 

 
Plnovous má logicky dlouhé vousy a promění se v cokoli co je trochu podobné jeho pralesu na bradě. Dá se shrnout jedním přirovnáním : nevěřte štětce na holení protože občas krade. Vlastně se dá říct že tohle neuhlídáte. Nač se tím trápit.

 

 
Brblák se za miniaturní tribunou dlouze vysmrkal do látky co už rezignovala a zadíval se do všech těch tváří podzemního světa.  Viděl tu bytosti co nikdy neviděly slunce ale bály se o tom komukoli říct. Viděl tu své bratry i sestry ( které měly k ženám jako takovým asi tak daleko jako má bycikl k dobře propečenému seleti ) a další rozličnou havěť kterou pozval do svého kina na které lidé už dávno zapoměli. Chtěl jim ukázat slunce. Nebude pravé a ani si ho nebudou moci osahat aby uvěřili že existuje ale osahejte si slunce jestli je pravé. Smiřte se s tím že je.

 

 
 " Lidé snesou pohled na slunce jen chvíli, nás by paprsky spálily " pozdvihl významně ruku Brblák ke stropu. " My však slunce uvidíme také protože jej pro nás lidé natočili na film a my, v zázraku vědy, si jej teď promítneme! " Brblák jasně finišoval a nic mu nestálo v cestě změnit dějiny temných bytostí. Ony spatří slunce a budou si o tom ještě tisíce let vyprávět. Bytosti se tu totiž dožívají mnoha tisíc let jelikož smrti se nechce lízt tak hluboko pod zem aby je spálila ohněm milosrdným.

 

 
 Odkudsi z níže položených vrstev mrňavé tribuny vytasil Brblák ušpiněnou sklenici vína a odzátkoval. Ozvalo se lahodné " Plomp " a přípitek na dějiny mohl začít. Dějiny tu sice nikdo nezapisoval protože kdokoli by začal tak by nemohl napsat ani druhou kapitolu jelikož a protože by knihu dřív zpeněžil na překupnickém trhu. Temní obyvatelé žijící kdesi pod čímsi byli totiž, jak už jest známo, hrozní šmelíři.

 

 
 Všechno tu vstalo. Brblák si vylezl na jedno z ramen svého osobního sluhy vypadajícího jako gorila co snědla pohodlný gauč i s povlečením a pokynul. Osazenstvo poloupírů, skřítků  a snad i jakýchsi neurčitých hejkalů pokynulo taktéž. Každý si držel tu svou, v různých stupních umaštěnosti, skleničku vína. Dýchali zrychleně a bylo jim fajn. Upíři nedýchali vůbec a měli místo vína nápadně rudou tekutinu. Byla to vskutku posvátná chvíle.

 

 
 Netrvalo dlouho a nastalo mlaskání a srkání mnoha stovek úst a jim podobných zařízení. Atmosféra houstla podobna vanilkovému pudinku v bodu varu. Všechno se znovu usadilo do toho svého temna a projekce mohla začít.

 

 
 A začala.

 

 
 Někde za zády přítomných a jejich protažených stínů ( náhodný kolemjdoucí by si to tu mohl splést s pohřbem ) to zarachotilo a zapraskalo. Na plátně se cosi mihlo. Šmouha to byla a pak další a další. Stoletá promítačka se pomalu rozehřívala a prala se s prachem i s promítačem. Kdosi v domění že černé šmouhy jsou vytouženým objektem vyskočil na sedačku a začal tleskat aby po chvíli zjistil že má skákat až za chvíli.

 

 
 Brblák si mnul ruce a sedíc v první řadě se i on těšil na to co uvidí.

 

 
 Vzato tak jako tak : Slamák a Plnovous odvedli dobrou práci a oni uvidí...
 
  ...slunce

 

 

 

 
 Plátno se rozzářilo jako ještě nikdy a uprostřed toho všeho se objevil atomový výbuch. Vypadal zrůdně. Byl jako žlutá rychle rostoucí houba. Uprostřed v něm zářilo studené světlo.

 

 
 Tak konečně i oni viděli slunce. Nikdy předtím jej neviděli ale byli si jisti, že tohle je ono.

 
 ...seděli tam dlouho a po pár minutách stejně tak dlouho tleskali...
 
biograf.jpg
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář