Jdi na obsah Jdi na menu

Návrat k nevinnosti - Volné Verše

14. 10. 2010

 
Malý domek uprostřed skal,
malá dívka co vítr do tance ji vzal,
jemným hláskem zpívá si,
hluboká strž a jezero v ní,
ve vítu dětského tance...jen tam malá nespadni!
 
Šedá krajina a všude pustina,
hluboká bažina někde v lese,píseň z malé píšťalky se krajem nese.
Dovádivá písnička,nožku míjí nožička,
skáče a dovádí,smutek k radosti přivádí,
šatičky vlajou jí ve větru,šeď naslouchá tomu divokému koncertu!
 
Plyšový medvěd leží jí u nohou,
tančí mu pro radost,tančí si pro lásku,
život má na vlásku...jak malá,jak nevinná,
zlá je okolní šedivá pustina.
Píšťalka píská,copánky skáčou,rozkvetla břízka!
 
Malý domek uprostřed skal,
po cestě sem kráčí muž co radost z očí jí vzal.
Krajina zas do smutku upadla,
píšťalka utichla,písnička uvadla.
Medvídka za ruku vzala a na cestu k domku se pomalu vydala.
 
Šedá krajina a všude pustina,
strach a děs proběhl jí očima...staré dveře,skřípot a kdosi vešel...náruč matčina.
Mohutný muž stojí ve dveřích,zakalené oči,nenávistný smích.
Jezero se vaří,krutost ve tváři,
otec se vrátil,polomrtví strachem,vždycky vás mlátil.
 
Plyšový medvěd leží jí u nohou,
tisknou se k sobě,bránit se nemohou.
Silný nápoj je cítit s každým výdechem,už se stmívá,paže na ženu ukazuje,
tvář odporná skřiví se výsměchem.
Matka dcerku chrání tělem,
otec se rozeřve,láhev spadne,dcerka malá uteče,slzy jí tečou...trhá ji tisíc mocných šelem!
 
Malý domek,osud se rval,
po cestě běží děvčátko,nevidí,nekřičí,otec lhal.
Slíbil že příště už pít nebude,přiveze koníčka,vezme je pryč,
Krajina zas do smutku a hrůzy upadla,nebyl to koníček,byl to bič.
Medvídka za ruku táhla,píšťalka plakala,malé oči bloudily krajinou...slza slzu mění za jinou.
 
Šedá krajina a v domku zlo,
matka pláče,otec zvířetem se stal...oheň,příliš krutý v něm plápolal.
Prach se zvedl,malá skočila,agonie v domku skončila.
Tisíce hlasů odnikud zapělo poslední píseň,
srdíčko v ní sevřela tíseň.
 
Plyšový medvěd leží nahoře,
krvavá ruka zaškrábe na dveře.
Matka se potácí,bez citu,bez hlesu,dítě hledá.
List ze stromu se obrací když padá,bez citu,bez hlesu,tvář je k smrti bledá.
Zahlédne medvídka jak nad propastí s černou vodou leží,už nevidí...jen běží...
 
Ten pohled jí srdce vzal,
krvavý osud zaplesal,to málo co měla jí vzal.
Jemným hláskem zpívala si,
hluboká strž a jezero v ní,
ve víru bolesti...jen tam malá nespadni!
 
Šedá vidina,ze sna krajina,
usnula matka na kraji strže.
Voda utichla,břízka uvadla,krajina v mlze.
Otec mrtvý,
domek hoří,tělo leží opodál,krása hyne,láska dusí...labutích perutí není,není proč jít dál.
 
Tichý les a hrozivá tma,
malá dívka co kráčí tu s píšťalkou v ruce sevřenou sama,tak sama.
Skočila,letěla...voda jezera ji zachránila.
Hrálas mi,tančila,
pročpak bych tě topila?
 
Tma je všude a zima je tu,
malá kráčí vstříc novému světu.
Velké stromy,husté křoví...kde to jenom jsem,kdopak mi to poví?
Bosé nožky,oči modré,
tma a děs jsou tu všude,nebojím se,já jsem velká!se mnou si tu nezahrávej,bodnu tě jak včelka!
 
Malý domek uprostřed skal,
malou dívku šustot listí vylekal.
Hladová je a opuštěná,ani sousto tu nemá...je němá hrůzou.
Stromy hučí a větve se sklánějí,
hrozivé stíny tu mručí,radost tu zanikla tak rychle jako smrti unikla.
 
Temná mítina a všude stromy,
hluboká bažina a na větvích sovy.
Ticho a mrazení jí plaší srdce,nevěří že pozná hrůzu větší než svého otce.
Tajemné vábení a zelený mech,
divoké stíny,sebe nám tu nech!
 
Nohy už nemohou,svalí se na zem.
Uprostřed mítiny leží tu a pláče,už nedoufá,všude jen vidiny.
Myslí tu na lásku,život má na vlásku,
jak malá,jak nevinná...neví co skrývá okolní krajina.
Usne a nechá se políbit měsícem,ve snech cpe se velkým krajícem.
 
Tichý les a rychlé krůčky desítek nohou,
miláčku vstávej,ony ti pomohou!
Kruh překrásných bytostí se sevře okolo ní,
průsvitné šaty,spanilé víly a vůně máty.
Píšťalku tiskne,očima mrká...tohle přece není srnka!
 
Tma je všude a zima je tu,
malá se třese a prochladne tu...
Zlatavé víly,průsvitné bytosti vezmou ji k sobě,to bude radosti!
Mítina září,víly tu tančí,
holčička nevěří a směje se,píšťalku bere do rukou!
 
Malá dívka si bere co osud jí vzal,
oheň života se rozeplál!
Jemným hláskem zpívá si,
píšťalku svírá a skáče až smutek umírá a okolní krajina radostí pláče!
 
Šedivá krajina a daleko odtud pustina,
dovádivá písnička,nožku mine nožička,
tančí a dovádí až smutek a tíseň v radost se obrátí,
šatičky vlajou jí ve větru,vílí uši i les tančí při jejím koncertu!
Pak zastaví se a všechno utichne zas,uvadne světlo jejích řas.
 
Plyšový medvěd leží jí u nohou,
matka už nespí,stojí zase na nohou.
Vítr si s ní hraje,stojí blízko kraje.
Oči pláčou hořké slzy,proč zemřela mi tak brzy...
První krok a po něm skok...let co konce nemá a ústa řvou,je však hrůzou němá!
 
Tichý les a malá holčička,
nesou ji víly ke strži a běží jak můžou,les jim uhybá,perou se s hrůzou.
Už vody černé vidí,
na kraji lesa zastaví se všichni a do vody hledí.
Pláčou,nikoho nevidí...
 
Tma je všude a zima je tu,
voda temná začne se radovat,smrt dnes nebude tu stolovat!
Někdo tu běží po hladině,dcerka pláče,stromy kvetou na mítině!
Skočila,letěla...voda má ji zachránila.
Máš dcerku co mi zpívala a tančila,
pročpak bych tě topila?
 
Oheň v srdcích vzplál,
osud na zlobu a smutek se rozhněval.
Malá dívka tu tančí celý den a noc,
když někdo zavolá přiběhnou mu na pomoc.
Matka její tančí tam hluboko v lesích co je chrání,nikdy neskončí to krásné hraní!
 
Tam nahoře,v srdci skal,
medvídek už neleží,dlouho tam nikdo nepískal.
Louky tu však kvetou,slunce hřeje září svou,
jezero modré se usmívá a z lesa je slyšet písnička líbivá.
Lesem se staly a les se stal jimy,krása kterou dala jim láska dlaněmi svými...
 

____green__blue_and_white_____by_mythaagoo.jpg

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář