Jdi na obsah Jdi na menu

Bzučení v uších

23. 2. 2011

V poslední době se toho - tak jako prakticky neustále - dalo najít na hudební scéně velmi mnoho. To nejzajímavější bych rád pravidelně představil v těchto rubrikách. Ať už pro zajímavost uším neznámým nebo mým kamarádům a přátelům, co mne znají a prostě je zajímá co nového jsem objevil.

Začněme zpříma a to hned post-rockovou smrští. V mých sluchovodech se už nějaký ten pátek prohání trojice post-rockových stálic ( ale i jeden nedávný objev ) :

Pg. Lost - švédská post-rocková senzace ( po mnoha posleších uznávám že ano ), mluvící tak, jak je v tomto stylu tradicí - především pouze nástroji, bez zpěvu a bez příkras. V sonickém třesku kytar, co sebou mlátí v prostoru a tvoří obrovské hlukové stěny, jsou Pg. Lost mistři v oboru. Ať už jste slyšeli cokoli post-rockového, tohle je zase trochu jiné.

 

01639big.jpg

 

Skupiny Mono a 65daysofstatic ( taktéž 65dos, 65days nebo 65 ) - japonci Mono patří k základům post-rocku a jejich hymnické skladby jsou toho důkazem. Tady moc není co dodat, nádhera. Druzí jmenovaní si střihli opravdu experimentálně a je znát, že dnes už jsou všechny styly svým způsobem propojeny. U post-rocku, jakožto u zvukového rockového experimentu se není čemu divit, že tito chlapci zapojili elektroniku ve větší než malé míře - a pokud se to opravdu umí, vznikne další tvář toho samého. Doporučuji taneční post-rockové dunění " We Were Exploding Anyway " .

Nezůstal jsem ovšem zdaleka jen u vlivů rockových. Hudba má tolik tváří, kolik jí umělci dali a proto je výčet stylů nekonečný. Tedy aspoň výčet toho, proti čemu stojí jeden pár uší ve svém krátkém životě.

Zaujalo mne mnoho z objevů minulého roku - ať už jsou to zcela nové objevy nebo lidé, co tu tvoří již delší dobu. V tvrdších rovinách hudby to pak jsou především dánští Svartsot, folk-metalová skupina na bázi velmi chytlavého spojení death metalu a severských folklorních vlivů ( toho už tu bylo hodně ale jejich spojení mi přesto učarovalo, mluvím zde především o albu " Mulmets Viser " ). Dalšími pány jsou King Of Asgard s albem Fi'mbulvintr. Jejich příjemný viking metal se poslouchá opravdu dobře !!! Velkým překvapením jsou i Devil Wears Prada s jejich EP Zombie. Metalcoreová partička řádně přitvrdila a ve své menší ochutnávce ( doufám že bude následovat album ) z post-apocalyptického světa po zombie invazi to rozjíždí opravdu epicky.

 

 O velké překvapení ( ne že bych nevěřil v jeho schopnosti ) se postaral v této době Brendan Perry s albem, které by se konečně dalo označit za velký comeback - Ark. Předvádí tu skutečně to, co má jednak určitou návaznost na Dead Can Dance ve kterých působil, tak i to, že se nebojí elektronických smiček a nového zvuku. Album zní neskutečně sympaticky, má onu atmosféru DCD ( o čemž jsem snil že se ještě někomu povede ) a nádherný zvuk. Album bylo nahráváno v severním Irsku, v kostele Quivvy ( prakticky dokonalý zvuk všech nástrojů ). Dalším lahůdkovým albem je druhá řadovka projektu Lunatic Soul, nazvané jednoduše II. Mariusz Duda ( jinak frontman Riverside ) jej opět pojal velkolepě a je nádherné s ním sdílet jeho temné vize. Opět - ač se jedná vlastně o sólový projekt zpěváka, není zpěv zdaleka rozhodujícím faktorem na albu.

 

 

01639big2-kopie.jpg

 

Z čistě elektronických věcí vlastně hraju na jistotu a vybírám si jen opravdu prověřené interprety, mezi které patří například drum n bassoví Klute. Poslední album pod tímto jménem zní " The Emperor s New Clothes " a poslouchá se opravdu náramně dobře. Další pro mne velmi často poslouchané album v tomto stylu jsou severští Future Prophecies, s albem " Warlords Rising ". Oba interpreti se od odstatních liší atmosférou, jakou dokáží na svých deskách mít - ta dokáže velmi dobře obalit dunící beat a prodírat se na povrch kdykoli je jí to umožněno. Tady samosebou volume nahoru. :-)

 

klute-emperors_new_clothes-1-.jpgbs088.jpg

 

 

 

 

 

 

 

 

 

  Nu-jazzoví Jaga Jazzist jsou tady opět s novým albem " One - Armed Bandit " a poslouchá se opět báječně. Opět je jiné, opět jsou tu další obzory kam až dosáhnout. Myslím, že tihle seveřané si svou pozici jedné z nejlepších nu-jazzových kapel s přehledem udrží.  Nová deska Front Line Assembly je věcí, která rovněž stojí za poslech " Improved Electronic Device "( jak je u nich zvykem, rozhodně není napoprvé ). Slibovaný návrat k počátku ( tedy spíše k deskám typu Millenium ) se až tak nekoná ale to se asi dalo čekat. Je to průsečník toho, co dělali kdysi a toho, kam se postupně dostali. Tak jako tito elektroničtí průkopníci vydali desku, vydali ji ti další, co psali elektronicky-industriální dějiny. The Young Gods jsou tu s deskou Everybody Knows. Kdo čeká hluk a nářez jako třeba na Super Ready /Fragmenté, toho tito švýcaři asi opět překvapí.

 

images01.jpg

images.jpg

the-young-gods-everybody-knows-cover.jpg

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář