Jdi na obsah Jdi na menu

První slunce a poslední sníh

Tento rok jsem začal skutečně mapovat svým fotoaparátem jak tvrdé mrazy zimy, tak nastupující jaro. To druhé v pořadí je samosebou větší legrace protože člověku nemrznou prsty na spoušti a nemusí být zahalen od hlavy až k patě.

Mám tu 25 fotek, které nějakým způsobem zkouší popsat jednak atmosféru Prahy, ve které bylo ten den, co jsem to fotil, opravdu jaro. Bylo teplo, všechno květlo a probouzelo se k životu. Pokusil jsem to pojmout trochu netradičně a poroto jsem tyto fotografie spojil k sobě po dvou. Vždy ony dvě mají spolu nějakou spojitost - jak barevný kontrast jara (které je kvetoucím podzimem), tak kontrast příroda versus člověk.

04.jpg

Tato spojení jednak vyjadřují krásu probouzení přírody a jednak i to, že se ta krása rodí mezi odpadky rychlého životního stylu města. Malby na zdech jsou tvorbou ryze lidskou, kořeny zase ryze přírodní. Nespoutané keře spoutat nelze ocelovým plotem, i malá rostlinka se uchytí a probudí k životu i na skále - kde to vypadá, že nemůže mít pro svůj život dostatek živin.

Prvním sněhem zapadaná zahrada

A tak, jako se probouzelo jaro v Praze, tak se na Slovensku poblíž Žiliny sesypal sníh na již rozkvetlé květy. Bylo to trochu v rychlosti, při pomalu zapadajícím slunci ale dalo se stihnout ještě to všechno bílé, co vmžiku zase roztálo. Jak zvláštní pohled na rozkvetlé hlavičky květin, které zasypal sníh. Je to vlastně rok co rok stejné překvapení, kdy se uprostřed pomalu sílících paprsků slunce ještě snese na zem poslední sníh.

11.jpg

Tak přeji všem pěkné pokoukání a brzy jsem tu zase s novou - tentokrát jistě již o poznání více jarní (teplejší) galerií a nějakým tím slovem navíc.

Radek

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář